Pevné pouto - 3.kapitola - Souboj

3. června 2011 v 12:37 | May Belle
3 kapitola mého Twilight Fan Fictionu
Ráno jsem musela změnit bohužel plány. Žádná procházka lesem. Naše teta July totiž přinesla velkou mísu třešní a nějaké dobroty.
Neví co s nimi a její dcerka má cukrovku. Samozřejmě že my jsme se podělili s kamarády a spořádali to hned.
Mně bylo ten den blbě. Horko, nesnesitelné horko. Dokonce jsem se musela i umýt pod ledovou vodou v koupelně. Na kůži to působilo jako
řezání žiletky do stehna. Pálení netuším, jestli žáhy. Asi jsem to trochu přehnala.
Tak é jsem měla teplotu. Ztěží jsem přemluvila otce, aby mne nechal doma. Uplynulo několik dní. Zvracela jsem, měla jsem průjem. Bylo to nesnesitelné.
Chudák Embry, měl z toho noční můru. Strávil ty celé 3 týdny u nás doma. Vyléčila jsem se z toho. Doktor Cullen mi předepsal antibiotika,
která bakterie v mém těle odehnala pryč z těla. Všici měli takovou radost, že jsme to večer oslavili táborákem.
Ráno jsem ale pocítila zimnici. Nezmínila jsem se o tom nikomu, jenže doktor na to nějak přišel. Řekl mi, ať si na sebe nedávám v takovém vedru ty šílené
svetry, prý, že to nemoc jen zhoršuje. Potřebovala jsem najít toaletu. Blouznila jsem v místnosti, bylo mi slabě. ,,Mám hlad" křičela jsem na celé
okolí v domě. Spořádala jsem 2 ryby, salám a 3 rohlíky. Zapila to mlékem. Samozřejmě, že jsem potom měla průjem.
Nejedla jsem z toho 2 dny. Horko začalo sílit. Když kluci mysleli, že je dobojováno, nemoc začala znovu. Kůže mi svědila. Doktor mi předepsal mast,
která jaksi zabrala proti všemu. Musela jsem však pro jistotu zůstat na víkend v posteli. Ach ne, polovinu prázdnin jsem proležela v posteli.
A to se ani nic nestalo. Až onoho dne...
Když teplota začala opět stoupat, tak ke mně přišel doktor. Pak šel na pohovor se Samem a s Jacobem. Nemám páru, proč zrovna s nimi. Jacob ke mně
přišel. ,,Embry s tebou už nic nechce mít" spustil najednou. Mé srdce to zranilo. Ucítilo takový šok a tlak, že jsem mohla sotva popadnout dech. Vždyť to
byl idol mých snů. ,,Jak to?" z očí se mi draly slzy. ,,On chodí s Leah" dodal. V tom se Leah objevila ve dveřích.
Neovládla jsem se. Mé tělo se začalo třepat rozhořčením. Můj mozek jakoby dostal nápady nějakého zvířete. Byla to nesnesitelná bolest. Škubala jsem
sebou a pak vyskočila do vzduchu. Bylo ze mne bílé zvíře. Co se lze proměňovat v bájná zvířata? Vlkodlak, uhodla jsem. Cenila jsem zuby na Leah.
Vrčela jsem a skočila jsem po ní. Málem jsem jí pokousala nohu, když v tom se ona změnila také. Vrčeli jsme na sebe. Byl to souboj na život a na smrt.
Její ostré drápy se mi zabodli do kůže. Valila se ze mne krev. V tom jsem pocítila prohru. Jake mezitím běžel pro ostatní.
Byla jsem na po fyzické stránce na dně. Stejně tak i po psychické. Ustoupila jsem, zdrhala jsem do lesů. Krev ze mne stékala všude. Zakopla jsem
o kámen. A podlehla jsem bezvědomí.
Když jsem otevřela oči, probudila jsem se v náručí nějaké osoby. Byla to postava, která měla strašně bledou tvář. Mířila jsměrem domů.
V tom zastavila. Spatřila jsem známé tváře: Sama, Jacoba a Embryho. Ostatní byli pryč. Asi hlídali Leah, aby mne nemohla znovu napadnout.
,,Díky Edwade,jsme ti vděční" řekl vystrašený Jacob. ,,Alice ji převlékla do svých šatů. Může si je nechat. Také jsme ji ve spaní nakrmili a provedli jsme
transfuzi krve. Má skupinu B, což je dobré. Musí si akorát odpočinout, transfuze byla celkem náročná" dořekl Edward a podal mne Embrymu do náruče.
,,Já, já nechci" mumlala jsem ze spaní. ,,Kdy s tím mám tak počítat, že bude zdravá?" zeptal se Jake. ,,Asi do zítřka" ucítila jsem štíplavý pach, který
smrděl jako shnilá rajčata. Štípal mne do tváře. ,,Zachránili jste jí všichni život a za to jsme vám vděční" promluvil Jacob. ,,Děkujeme" poděkoval po té.
,,Nemáte všichni zač. Jo a ty Aliciny šaty si může nechat. Jako malou pozornost" slyšela jsem malý posměšek.
Ráno mi bylo fajn. Leah byla u mne a mlčela. Všichni mlčeli, hlídali mne jako pannu na plotně. Nemohla jsem se proti tomu pečlivému střežení bránit,
bohužel. Mlčky jsme pojídali lahodnou snídani. Měla jsem slaninu se skořicí a tmavej chléb, ten, co odjakživa zbožňuji.
O souboji mezi Leah a mnou se mluvilo ještě dlouho po té. Pořád jsem ale byla po psychické stránce zraněná.
Jednoho úterý, čtrnáct dní před koncem prázdnin, mi však Embry na pláži řekl: ,,miluji tě, jsi má Shakiro Blacková, navždy má, nevzdám se tě" slíbil.
,,Přísahej, že s Leah nebudeš chodit" vycenila jsem zuby jako vzteklý pes. ,,Jenom jsme se tě snažili vytočit, aby jsme zjistili, zda jsi jedna z nás,
mimochodem, jak už jsi zjistila, jsem také tentýž tvor co ty, ale už se umím sebeovládat, naučím tě to" objal mne. Začala jsem plakat.
Embry namočil svůj prst do mé uroněné slzy a olízl ho. ,,Hmm, máš slané slzy, pojídáš moc sůl" poznamenal a ještě při tom netrpělivě zamlaskal.
,,To je nemožné, vymýšlíš si to, no dobře, dostal jsi mne, dám ti otázku, jasný?" dala jsem si ruce v bok. ,,Poslouchám" nal si ruku na čelo, jako voják
Švejk. ,,Co se v mozku podílí na tvorbě slin a slz?" pousmála jsem se a snažila jsem ze sebe dělat chytrou. ,,Oblafla jsi mne, to bohužel nevím" alespoň,
že to ten můj kluk přiznal. Paul, zdejší vlkodlak, by určitě plácl nějakou kravinu a pak by se mnou vedl spory. ,,Takže to je Vorlův most" odpověděla jsem
a tleskla si rukama. Po té se stalo něco neuvěřitelného - vášnivě mě políbil - to byla moje první pusa v životě!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama