Temné shledání - 2.část - Pohřeb

29. května 2011 v 11:56 | May Belle
Když jsem se ráno zotavila, nalhala jsem máti, že jsem se tam tak bavila, že jsem usnula pod švédským stolem a spala jsem až do rána.
,,Hmm, zase chlastala, co by na to řekl můj detektiv?" zamumlala si pro sebe.
Hurt? Ona má nějaký vztah s Hurtem? Sebrala jsem se A odešla do pokoje. Zvláštní ranní vydání časopisu SxrulPlet nám ohlásilo toto:

2 nalezlá těla
Vrah pravděpodobně si nedal práci se zamaskováním,
chtěl tím na sebe jen upozornit, že ve městě
už není bezpečno. Podle našeho odhadu:
toto není začátek, detektiv Hurt a paní Norinktnová:
zavražděni. Kdo to bude příště? Prezident Duff?
Clarkie Petersin, náš ministerský předseda?
Jedno je jisté: Nevycházejte v noci z domu a ani
sami. Choďte tak po třech a nebo vůbec.

,,Panenkomarja, zítra bude pohřeb pana detektiva" ukázala mamka na obálku, kde byl titulek:

Pohřeb 2 mrtvých dne: 16.června 1986

No jo, fakt se asi zamilovala, poněvadž jinak by jí z očí nevytekli slzy. Vzala jsem nohy na ramena
a šla ven. Do lesa, kamkoliv, kam mě nohytáhly. Jsem vrah. Jsem ten vrah. Pořád mi to znělo v hlavě.
Až nastal večer, nic se nestalo. Co bude při příštím úplňku? Proměním se také? Má ta injekce delší účinky? Nebo jenom nějaké?
Televizní zprávy ohlásili, že zmizel pan profesor Sparkle. Ten, který tu mne naočkoval nějakým jedem, který tě dokáže změnit při úplňku v krvelačnou bestii.
Ráno jsem se teda s mamkou převlékla do černého oděvu. Od kamarádky Sandy jsem si půjčila černou sukni, měla ještě jednu navíc, a tak jsem jí za to dala lesk na rty, po kterém tak moc toužila. Byla moc ráda. Nějaké potěšení jsem z toho měla. Věřte mi. I vrah má své city, teda, když to není psychopat.
U pohřbu byla jen hrstka lidí, né tak moc velký dav, jak jsem již očekávala. Oplakávali nebožtíky, když v tom začalo pršet. Jemné mrholení mi padalo na černý klobouk. Vzala jsem si černý deštník, aby mi déšť neponičil halenku. Nadechla jsem se a přinutila ze sebe vytlačit alespoň jednu slzu. Rakev dali do země. A pak jsme šli do restaurace si dát smuteční oběd.
Všech 30 lidí se zájmem spěchalo, aby jím nikdo neobsadil ta nejlepší místa. Mně to bylo fuk, kam si sednu. Přešla mě chuť k jídlu. Dostala jsem nějakou držťkovou polívku, kterou jsem nesnědla celou - spíše naopak: 3 lžičky. ,,Jez" pobízela mně zbytečně mamka. ,,Přešla mě chuť" přiznala jsem se. ,,Alespoň ze slušnosti si vem ještě tak pět porcí a pak to klidně nech" nedala se jen tak lehce odbýt. Polívka mi tak zachutnala, až jsem jí snědla celou. Neuvědomila jsem si, jaký mám hlad. ,,No vidíš to, když se chce, tak jde všecko" pousmála se.
Jeden mladík na ní pořád zíral. Měl tmavě šedý oblek. Nespustila jsem z něho oči. Byl mi podezřelý. ,,Mami, kdo je to?" ukázala jsem na toho chlapa. Měl blond vlasy, oči jemné safírové mu zářily do skleničky jako nějaké diamanty. ,,To já nevím" zavrtěla mamka hlavou a ihned na to se podávala další éra jídel. Já jsem měla smažené kuře a brambory. Ihned jsem se do něho dala.
,,Máš velký hlad, co?" oslovil mě ten blonďatý pán. ,,Jistě" mluvila jsem nezdvořile s plnou pusou.
Po té nás ještě čekal dezert a coca cola a nakonec jsme odešli.
Před restaurací oslovil ten záhadný muž mou matku ,,Jsem Rebel De Continue" a podali si ruku.
,,Těší mne, Maria Gordonová" pousmála se mamka.Zůstala jsem zírat s očima dokořán. ,,Můžu vás po tak výtečném objedě pozvat na víno a vaši dceru na horkou čokoládu se sušenkama?" nabídl se. ,,Ovšemže" přijala mamka. Náš otec vždycky říkal: Je li člověk někomu sympatický, je vždycky k něčemu dobré příjmout jeho pozvání na cokoliv: ať už je to jen víno či horká čokoláda se sušenkama.
Bohužel můj otec byl zabit ve válce proti Švýcarsku. Ale to je jiný příběh....
Pokračování příště


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama